Neuvěřitelný příběh vraku z 16. Století: Gnalić

Práce archeologa bývá často představována jako záležitost týkající se pouze práce na souši. Možnosti archeologie však sahají mnohem dále nebo lépe řečeno hlouběji, než by se mohlo na první pohled zdát. Nejlepším příkladem tohoto tvrzení jsou nálezy vraků lodí pocházejících ze sladkých i slaných vod z celého světa. Jedním z nejvýznamnějších a nejzajímavějších objevů tohoto typu je beze sporu vrak benátské obchodní lodi z 16. století, která ztroskotala za neznámých okolností poblíž Chorvatského ostrůvku Gnalić nedaleko měst Biograd na Moru a Pakoštane.

Objevení vraku bylo podobně jako u mnoha jiných slavných nálezů dílem náhody a v tomto případě také velkou kuriozitou, neboť stále není úplně jasné, kdy a za jakých okolností byla tato loď nalezena. Oficiální verzí je, že ji objevili roku 1967 dva rybáři z ostrova Murter při sběru mořských hub. Ve stejném roce se však o tento objev „zasloužil“ i belgický potápěč pronásledovaný policií, který neoprávněně vyzvedával z mořského dna cenné předměty a vyvážel je pak za hranice země. Tímto způsobem zmizelo přinejmenším 245 předmětů, které se naštěstí podařilo zdokumentovat díky fotografiím zadrženého potápěče. Bylo zjištěno, že z lodi byly ukradeny mosazné svícny a části lustru, kanón, kotva, lodní zvon a mnoho skleněných a keramických nádob. Ušetřen nebyl ani vrak lodi jako takový – později vyšlo najevo, že byl ukraden nejméně jeden trám z trupu lodi, který byl použit jako dekorace stropu v bytě. Objevují se ale i teorie, že oba rybáři objevili vrak u ostrova Gnalić již roku 1962 a společně s belgickými turisty neoprávněně vyzvedli mnoho dalších cenných předmětů, které se již nepodařilo dohledat. Tato tvrzení však nebyla nikdy spolehlivě prokázána a oba rybáři svorně tvrdí, že se zmizelými artefakty nemají nic společného. Jisté však je, že roku 1967 tento objev oznámili kapitánovi malé turistické lodi, jenž se o této skutečnosti zmínil generální ředitelce Hotelu Turist v Zadaru, která pak vše nahlásila příslušným úřadům. Díky tomuto oznámení tak lokalita vešla ve známost a začalo se s její alespoň základní ochranou před dalšími vykradači.

Jako první sestoupila k vraku do hloubky bezmála 30 m na podzim roku 1967 skupina odborníků z řad archeologů, konzervátorů a profesionálních potápěčů sestavená ze zástupců výzkumných institucí města Zadar a později i Šibeniku. Další ponory na této lokalitě následovaly roku 1968, 1972, 1973 a 1996 poprvé pod přímým vedením archeologa Zdenka Brusiće, Ph.D., který nakreslil první plány potopené lodi. Šlo především o rekognoskační ponory, které měly připravit půdu pro pozdější systematický výzkum. I přes převážně průzkumný charakter těchto expedic bylo v 60. a 70. letech vyzvednuto neuvěřitelných 8767 předmětů a po roce 1996 dalších 5000, především zlomků skla, ale i celých nádob. Tyto předměty byly již z velké části publikovány a jejich ukázku lze vidět ve stálé expozici regionálního muzea v Biogradu na Moru. Ačkoli počty artefaktů a výzkumných výprav mohou vypadat na první pohled ohromně, jedná se však jen o pouhý zlomek toho, co stále ještě nebylo zdokumentováno a vyzvednuto z mořského dna. I přes to se práce na tomto projektu zastavily na dlouhých 15 let.

Obnovení zájmu o ostrov Gnalić přišlo až 5. června roku 2011, kdy byl zorganizován tzv. kulatý stůl na podporu dalšího výzkumu. Jednání se zúčastnili kromě původních výzkumníků také zástupci ústavu pro archeologii z Univerzity v Zadaru a A&M Univerzity v Texasu (USA), fakulty elektrického inženýrství a počítačových technologií z Univerzity v Záhřebu a představitelé města Biograd na Moru. Tématem setkání bylo shrnutí historie výzkumu, problematiky konzervování archeologických nálezů nalezených pod vodou, plány do budoucna a aplikace podvodních informačních a komunikačních technologií. Následoval terénní průzkum lokality a začlenění projektu Gnalić do programu mezinárodní interdisciplinární konference a workshopu „Breaking the Surface“, který je zaměřený na spolupráci odborníků z celého světa na všech formách podvodního výzkumu. Výsledky pozorování ovšem nebyly nijak příznivé – vrak lodi byl velmi špatně chráněný a zcela vystavený nepříznivým vlivům moře. Dalším problémem bylo působení zdejších mikroorganismů, fragmenty dřeva i celé objekty byly roztroušeny po mořském dně a navíc vyšlo najevo, že opatření Registru kulturního dědictví Chorvatské republiky neposkytují této lokalitě ani základní ochranu před vykradači lokalit a dalšími narušiteli. Na základě těchto výsledků bylo rozhodnuto o dalším postupu a okamžitém zásahu. Bylo zorganizováno několik seminářů a přednášek na toto téma a za přispění Zlatka Uzelace, tehdejšího chorvatského náměstka ministra kultury, bylo rozhodnuto o dodatečném zapsání vraku z ostrova Gnalić na seznam ohrožených kulturních památek Chorvatska. Souběžně tak byly poskytnuty potřebné finanční prostředky na provedení systematického výzkumu, který započal 15. června 2012, přesně 55 let od prvního oficiálního ponoru na lokalitu, a trvá dodnes. Výzkum provádí zástupci Univerzity v Zadaru pod vedením doc. Ireny Radić Rossi a dr. Filipe Castra z Texas A&M Univerzity a Institutu námořní archeologie (Institute of Nautical Archaeology). Výzkum získal širokou podporu nejen od Chorvatské vlády, ale i od mnoha dalších světových institucí a dalších organizací, jejichž kompletní seznam je k nahlédnutí na oficiálních stránkách projektu. Na rozdíl od předchozích akcí se jedná již o výzkum se zkušenými potápěči a archeology s propracovanou metodikou a nejmodernější technikou. Výsledky výzkumu ještě nebyly řádně publikovány, neboť práce na tomto projektu ještě zdaleka nejsou u konce. Nejaktuálnější informace lze najít na oficiálních webových stránkách projektu a v katalogu výstavy Gnalić: blago potonulog broda iz 16. Stoljeć (Gnalić: Poklady z potopené lodi z 16. století, pozn. autora), která probíhala od 20. června 2013 do 18. května 2014 v Chorvatském historickém muzeu v Záhřebu.

Význam tohoto nálezu spočívá především v masivním rozšíření znalostí o obchodních lodích a převáženém zboží z období raného novověku, kterému nebyla ve Středomoří nikdy věnována příliš velká pozornost. Výzkum tzv. námořní archeologie (maritime archaeology) se zde soustředil spíše na starší období, ze kterých pochází větší počet nalezených pozůstatků lodí. Gnalićská loď patří mezi jednu z mála raně novověkých lodí, která přitáhla pozornost nejen odborníků, ale i laické veřejnosti. Se svou délkou úctyhodných 40 m se navíc řadí mezi jednu z největších, která kdy byla v Evropě objevena a zkoumána. Výjimečný je i stav zachování celé lokality. Trup potopené lodi a jeho další součásti jsou na mnoha místech prakticky kompletní a umožňují tak poměrně detailní představy o vzhledu celého plavidla. Totéž se týká i převáženého materiálu, který naprosto neuvěřitelně odolal většině vlivů negativního působení času a procesů rozkladu. O to zajímavější je pak skutečnost, že převážený materiál byl z většiny luxusního charakteru, od hotových výrobků přes polotovary a další materiály. Jednalo se např. o dřevěné sudy plné cínových (pocházejících dokonce z Krušných hor), měděných, bronzových a rtuťových ingotů pro výrobu zrcadel, dále pak o kolekce kovových svícnů a lustrů, luxusní látky a kusy oblečení, kožené pokrývky hlavy, korálky a další materiály pro výrobu šperků a v neposlední řadě také velké soubory skleněných nádob. Asi nejcennějším nálezem z celého nákladu je role hedvábného damašku, který se i se svou neuvěřitelnou délkou 54 m zachoval v jednom kuse, což z něj činí světový unikát. Podobně cenným nálezem jsou krabičky s brýlemi se sklíčky, kterých do objevu této lodi bylo známo z evropského prostředí jen pár.

Vrak z ostrova Gnalić se může pyšnit ale i dalšími zajímavostmi. Díky neúnavné práci Astone Gasparetta v 70. letech se v benátských archivech podařilo dohledat jméno lodi, která se u ostrova Gnalić pravděpodobně potopila. Tou měla být Gagliana Grossa, loď patřící vlivné benátské rodině Gagliano obchodující s Konstantinopolí. Podle benátských spisů měla Gagliana Grossa převážet luxusní zboží určené pro harém sultána Murada III. a zmizet na podzim roku 1583 mezi Biogradem a ostrovem Murter. Loď měla převážet kromě luxusního zboží také okenní tabulky z barevného skla určené pro rekonstrukci sultánova harému, který podle konstantinopolských záznamů vyhořel. Náklad nalezený u ostrova Gnalić přesně odpovídal tomuto popisu a čekalo se tedy jen na potvrzení. Toho se výzkumný tým dočkal zásluhou italských badatelů Maura Bondioli a Mariangely Nicolardi na konci června 2012, tedy ještě v době, kdy probíhal první výzkum.

Gnalićská loď byla pravděpodobně jednou z větších obchodních lodí své doby. Během 16. století byly tyto typy lodí často vyžadovány kvůli stále vzrůstající poptávce po různém zboží na velmi dlouhé vzdálenosti. Tyto lodě tak vlastně tvořily nejdůležitější články v globální síti vodních cest, které umožňovaly obchodníkům rozšířit své zájmy na západ do Nového Světa a na východ až do Indie, Malajsie, Číny, Japonska a později do Austrálie a na Nový Zéland. Jednou z takových lodí mohla být i loď Gagliana Grossa. V porovnání se španělskými, portugalskými a anglickými texty o stavbě lodí z druhé půlky 16. století by tato loď mohla vážit až 600 tun, čemuž by odpovídala i délka lodních břeven (kolem 11 m), velikost a váha dvou kotev, které byly na tomto vraku rovněž nalezeny. Větší ve své době měla měřit přibližně 4,85 m a vážit kolem 1046 kg, menší pak 3,79 m a 355 kg. Podrobnější studie na toto téma skrývá také velký potenciál poskytnout přesnější informace nejen o původní velikosti lodi, ale i o tvaru jejího trupu, konstrukci, vnitřním uspořádání a stabilitě výkonu během plavby. Publikování těchto výsledků by tak navíc mohlo výrazně přispět k rozšíření znalostí i o dalších velkých přepravních lodích raného novověku, u kterých stále nejsou známy některé přesné postupy jejich stavby a ovládání. Šťastný nález vraku z ostrova Gnalić tak snad přinese nové možnosti k hlubšímu poznání tohoto zajímavého tématu odehrávajícího se v jednom z nejdynamičtějších období našich dějin.

Na závěr se podívejte na strhující video zachycují podmořský výzkum na lokalitě Gnalić!

Autorka textu: Martina Smetánková
(Ústav pro archeologii FF UK)

Zdroje:
Filep, A. (ed.) – Jurdana, E. (ed.) – Pandžić. A. (ed.) 2014: Gnalić. Blago potonulog broda iz 16. Stoljeća. Izbor iz zbirke „Teret potopljenog broda iz 16. Stoljeća“. Zavičajnog muzeja Biograd na Moru. Hrvatski povijesni muzej, katalog izložbe. Zagreb.

Radić Rossi, I. 2014: Recent Development of the Gnalić Shipwreck Project. Nepublikovaný referát přednesený ústně na konferenci a interdisciplinárním workshopu Breaking the Surface, Biograd na Moru, 5. – 12. 10. 2014

Online zdroje:
Oficiální stránky projektu
Oficiální Facebooková stránka projektu
Výstava

 Nálezy z lokality Gnalić si můžete prohlédnout ve fotogalerii!