Sogdiana - zapomenuté království Střední Asie

Střední Asie bývala v minulosti regionem rozličných kultur a etnik. Počátky nejstarších civilizací sahají již do období neolitu, přičemž v každém moderním středoasijském státě můžeme najít tu "nejstarší" lokalitu v celém regionu. Přesuňme se tedy o nějakých 4000 km směrem na východ a nahlédněme do minulosti dnes již téměř zapomenutého království Sogdiany.

Sogdiana se nacházela na území dnešního severozápadního Tádžikistánu a východního Uzbekistánu - rozkládala se podél toku řeky Zarafšón, na níž ležela města jako Samarkand, Buchára či Pandžakent. Začněme však v dávné prehistorii - mezi městy Pandžakent a Samarkand se nachází lokalita Sarazm, která je kontinuálně osídlena více než 5500 let. Mezi další pravěké lokality na území Tádžikistánu patří např. pohřebiště Zardča Chalífa, Arightógh či Tulchór.

V antickém období byla Sogdiana součástí Perské achaimenovské říše - byla její šestnáctou satrapií. Centrem Sogdiany bylo město Samarkand (v řeckých pramenech známé jako Marákanda) v dnešním Uzbekistánu. Po dobytí Perské říše Alexandrem Velikým směřovaly Alexandrovy výboje i do Střední Asie - Alexandr se dokonce oženil se sogdskou (či podle jiných pramenů baktrickou) princeznou Róxanou. Podle místních legend se měli Alexandr a Róxana koupat ve vodách jezera Iskandarkůl ("Alexandrovo jezero") ve Fónských horách v severozápadním Tádžikistánu. Alexandr rovněž založil v Sogdianě několik měst - Alexandrii Eschaté ("Nejzazší", dnešní město Chudžand, za éry SSSR známé jako Leninábád) či Kýrúpolis (dnešní Kúrkat nedaleko Chudžandu).

Období největšího rozmachu zažila Sogdiana v raném středověku - města Samarkand, Buchára, Čáč (dnešní Taškent) a Pandžakent byla centry obchodu a Sogdové byli významnými obchodníky, kteří zprostředkovávali obchod na středoasjiské trase Hedvábné stezky mezi Čínou a Persií. Období středověké Sogdiany je rovněž intenzivně zkoumáno archeologicky - tádžičtí archeologové prozkoumali nejen středověké pozůstatky starého Pandžakentu, ale i pevnosti v jeho okolí. Nejvýznamější nálezy pocházejí kromě Pandžakentu i z pevnosti Qal'a-ji Mugh, kde byl nalezen sogdský královský archiv. Sláva Sogdiany končí v roce 721 po Kr., kdy vojska Abú Hafs Qutajby ibn Abí Sálih Muslima ibn 'Amr al-Báhilího dobyla pevnost na hoře Mugh a zabili Déwaštíče, posledního krále Sogdiany.

Území Sogdiany vzkvétalo i po arabském vpádu. V 10. stol. po Kr. založil Ismáil Sámání dynasii Sámánovců. Sámánovci pocházeli původně z Bucháry, ale stali se i králi Persie a právě za vlády Sámánovců se uplatňoval perský vliv v celé Střední Asii. Sláva Střední Asie trvala až do 13. stol., kdy byla napadena Mongoly. Z tohoto období známe celou řadu pevností, např. Qal'a-ji Hisór, Qal'a-ji Mugh ve měste Istaravšan (Ura-tjube) či pevnost v Chudžandu.

Ač byla Sogdiana dobyta Araby a její kultura podlehla perské a islámské kultuře, její dědictví nezmizelo úplně - potomci Sogdů dodnes žijí ve vysokohorském údolí řeky Jaghnób východně od Pandžakentu. Jaghnóbci, ač muslimové, si uchovali řadu sogdských tradic, dokonce i jejich jazyk je velice podobný sředověké sogdštině.

Další informace:
Český Rozhlas Planetárium 18. 5. 32013: Potomci starověké říše Sogdiany (stopáž 7:40-23:10)

Autor textu a fotografií: Ľubomír Novák
(Národní muzeum)