Živý svět raného středověku v polském Wolinu

vydáno Veronika Mikešová dne 18. Září 2014 - 16:05

Projíždíme nepříliš zajímavou krajinou severozápadního Polska, zářijové počasí se tváří jako v listopadu a šedé neuspořádané vesnice nás již začínají nudit. Náš cíl, polské město Wolin se svým proslulým archeoskanzenem, nám otevírá své nyní již pomyslné brány a my se připravujeme na předlouhé hledání raněstředověké vesničky někde za městem…

Jenže chyba v úsudku! Přímo v centru města nás zarazí shluk dřevěných domků na ostrůvku obklopeném řekou Dziwnou. Jsme tedy v cíli třikrát rychleji, než jsme předpokládali, neboť archeoskanzen s výhledem na věž kostela sv. Mikuláše jsme vskutku nečekali. Po zaplacení vstupného (příjemných 8 zlotých, asi 48 Kč) a pár chvil obdivování našich oblíbených jantarových náhrdelníků visících nad pokladnou zamíříme k palisádové bráně a napjatě vstoupíme do zatím opuštěného skanzenu. Nad hlavami nám visí těžké černé mraky a my se už skoro začínáme těšit, až budeme mít po prohlídce a vyrazíme zase na sever k Baltu. Jaké však překvapení na nás čekalo!

Než se tu začneme rozplývat v líčení, je nutné zmínit několik důležitých faktů. Centrum Slovanů a Vikingů Wolin-Jomsborg-Vineta, jak zní oficiální název, není jen tak pro zábavu zřízený naučně-zábavný historický park. Jedná se o částečnou rekonstrukci významného raněstředověkého slovanského střediska, které zde bylo archeologicky zkoumáno na počátku 90. let. V roce 1992 pak vznikla myšlenka na základě výzkumu zrekonstruovat vesnici z 9. a 10. století. A tak dnes zdejší Centrum nabízí možnost na vlastní kůži zažít slovanskou a vikinskou kulturu prostřednictvím 27 domů, čtyř bran s palisádovým ohrazením, svatyně, idolů a lodí. A samozřejmě také prostřednictvím stovek autentických předmětů, dolaďujících vizuálně i čichově hutnou atmosféru minulosti.

A co že nás tedy tak uchvátilo? Skanzen si nás získal především svou reálností, neboť na rozdíl od některých jiných evropských archeoparků nepůsobil jako místo vystavěné za účelem prezentace minulosti, ale jako zabydlená víska, kterou její obyvatelé jen na chvíli opustili. V jednotlivých staveních byla nevymetená ohniště s ještě vonícím popelem, odložené nádoby se zbytky po stolování, rozházené suroviny a polotovary řemeslnických výrobků, rozestlaná lože plná kožešin. A všeho jsme se mohli dotýkat! Všechno si vyzkoušet, osahat, osedět, oležet. Splněný sen každého moderního muzejního pedagoga!

Velmi vhodně zvolené bylo také pojetí jednotlivých domků jako domácností jednotlivých řemeslníků. Ovšem ne ve stylu „tady bydlí kosťař a tak je tu výstavka kostěných výrobků“, ale jako plně zařízená domácnost s vybavením potřebným k životu a množstvím odřezků, nástrojů, suroviny, nedodělků i nepovedených věcí. A podobně tomu tak bylo v domku barvířském, kovářském, hrnčířském, kožešnickém, domku síťaře i ve všech dalších. V prostoru mezi domy pak byly vztyčené dřevěné idoly, které byly vyřezány podle skutečných plastik ve Wolinu nalezených a malé zahrádky s potřebnými bylinkami a užitkovými rostlinami. Prostě fungující vesnice. A jaké to tu asi musí být v sezoně, kdy se všude pohybují lidé v kostýmech a řemeslům se skutečně věnují! Nebo při slovansko-vikinském festivalu, který se zde každoročně v létě koná. To zde teprve minulost skutečně žije!

V závěru naší návštěvy jsme potěšili svá vodomilná srdce na lodi a pohráli si v dětské části, která je skvělým zpestřením (nejen) pro dětské návštěvníky. Cestou zpět k bráně nás pak chvíli doprovázela statná kobyla a vůně čerstvě rozdělaných ohňů. A v tom se nám najednou ani pryč nechtělo. Wolinský archeoskanzen jsme tak nakonec opouštěli nejen plní archeologického potěšení a dojmů, ale také s obří porcí inspirace a motivace. A návštěvu doporučujeme samozřejmě i Vám!