Za řeckými chrámy na jih Itálie (Paestum)

Přímo na hlavní trati vedoucí z Říma přes Neapol na jih do Reggio di Calabria leží dnes malé ospalé zemědělské městečko Paestum. Uvnitř něho se však nachází rozsáhlý archeologický areál, který uchovává skvosty řecké architektury. Zde zůstaly zcela jedinečným způsobem zachované tři monumentální chrámy postavené v dórském slohu, jež vévodí troskám dalších staveb vzniklých v průběhu několika století. Vyplatí se zde svou cestu na jih ať už k moři, či za památkami Sicílie přerušit a nechat se na chvíli okouzlit harmonií řecké řádové architektury.

Staří Řekové osídlovali v průběhu velké řecké kolonizace od konce 8. stol. př. Kr. pobřežní oblasti Středozemního moře a později i Černého moře. Italská pevnina byla kolonizována od jihu až k Neapolskému zálivu, kde kolonizaci zastavili Etruskové, v Jónském moři směrem na východ až k Tarentu, na Sicílii se Řekové usazovali na celém pobřeží kromě západního cípu ostrova kolonizovaného Foiničany. Z osad ležících v Jónském zálivu měla velký význam Sybaris, která byla přirozeným východiskem obchodních cest směřujících do Etrurie. Kolonie velmi rychle bohatla, a aby rozšířila svůj politický vliv, zakládala další osady na pobřeží Tyrhénského moře. Mezi nimi byla založena někdy kolem roku 600 př. n. l. Poseidóniá. Osada ležící v Salernském zálivu, jižně od ústí řeky Sele, záhy získala převahu nad celým okolím. Její rozmach závisel na její výhodné geografické poloze, vedly přes ni obchodní cesty směřující na sever do italského regionu, ale i zpět na jih do řeckých oblastí. Nazvána byla po bohovi Poseidónovi, pod jehož ochranou Řekové brázdili moře. Šesté a páté století je dobou největšího rozkvětu řeckých měst v Itálii a v Poseidónii byly v té době vystavěny tři velké chrámy, které máme možnost obdivovat dodnes. Její moc ještě vzrostla poté, co byli na severu Etruskové poraženi u Kýmé, a na jihu byla díky vzájemným sporům řeckých měst srovnána se zemí mocná Sybaris. Od poloviny 5. století př. Kr. však rostl tlak italických kmenů a mnohá řecká města mu těžko odolávala a nakonec mu některá z nich podlehla. Ne jinak tomu bylo v Poseidónii a na konci 5. století bylo město dobyto domorodnými Lukány. Ale toto „dobytí“ nelze chápat jako vojenskou porážku řeckého města, ale jako výsledek procesu integrace domorodého prvku do řeckého systému. Všechny náboženské a politické instituce zavedené řeckými kolonisty zůstaly zachovány včetně všech staveb. Lukánové pravděpodobně změnili název na Paestum.

Některá jihoitalská řecká města se ještě ve 4. století př. Kr. snažila bránit náporu italických kmenů a zároveň již Římanů na straně jedné a rozpínající se moci sicilských Syrakús na straně druhé. Řecká města volala na pomoc cizí panovníky a do dějin jižní Itálie tak zasahovali např. épeirský král Alexandr nebo o něco později král Pyrrhos. V roce 273 př. n. l. se dostalo Paestum pod kontrolu Říma, z jeho obyvatel se stali tzv. spojenci, kteří byli k Římu vázáni smlouvami. Paestum mělo možnost svoji věrnost prokázat velmi záhy ve válce proti Hannibalovi. Odměnou se městu dostalo práva razit vlastní mince. Obchod a kulturní život kolonie v římském období prožíval nový rozkvět, vznikly nové oficiální budovy jako amfiteátr, divadlo a bylo vystavěno forum. Život města pomalu uhasínal až s koncem římského impéria, životní podmínky v této oblasti se postupně zhoršovaly, v důsledku odlesnění nedalekých kopců se koryta řek Salso a Sele zanášela stále více pískem a bahnem. Bažinatá voda několikrát opakovaně zaplavila obytnou čtvrť a její obyvatelé ji byli nuceni opustit. Ale byly to právě močály a husté křoviny, které uchovaly toto město před jeho úplným zničením. O jeho „znovuobjevení“ se dá hovořit až okolo poloviny 18. století, kdy král Karel III. nechal budovat moderní silnici na jih, a do tohoto odlehlého místa se pomalu začal vracet život.

Město bylo opevněno mohutnými hradbami postavenými z pravidelných kamenných bloků; jejich západní část pochází ještě z 5. století př. Kr., většina však ze 4. století, z období lukánského. Čtyři velké brány směřovaly do čtyř světových stran, bránou Sirén vstupujeme od východu do města. Po několika desítkách metrů přejdeme frekventovanou státní silnici a před námi se objeví oplocený archeologický areál. Téměř přímo proti nám stojí Poseidónův chrám, Postaven byl krátce před polovinou 5. století př. Kr. jako dórský peripteros (sloupoví obíhá kolem celého chrámu) o rozměrech 60 x 24 m, s 6 sloupy v průčelí a 14 po stranách. Měl vstupní předsíň a cellu (vlastní svatyně), obehnanou zdí, z níž není téměř nic zachováno, a v zadní části opisthodomos, prostor kopírující předsíň. Ve vnitřní celle, rozdělené dvěma řadami patrových sloupů do třech lodí, byla umístěna kultovní socha bohyně. Tato místnost byla soukromým obydlím bohyně, a tak, obdobně jako v Egyptě, měli dovnitř přístup pouze kněží a ti, kdo se o kultovní sochu starali. Orientován je jako všechny řecké chrámy od východu na západ. Oběti a náboženské ceremonie se konaly před chrámem, oltář byl v přírodě před východním průčelím chrámu. Cílem řeckých stavitelů bylo dosáhnout harmonické jednoty všech prvků stavby, a zde se jim to v plné míře podařilo. Vlevo od Poseidónova chrámu stojí tzv. Basilika (nověji též Héřin chrám). Je nejstarší z řeckých chrámů v Paestu, stavba je datována do druhé poloviny 6. století př. Kr. Chrám má nezvyklý počet sloupů v průčelí, 9 a 18 sloupů po stranách. Další zvláštností stavby je cella uvnitř rozdělená pouze jednou řadou sloupů do dvou lodí (z vnitřní řady jsou zachovány pouze tři sloupy). Krovy byly dřevěné a na střeše byly tašky z pálené hlíny. Dvoudílné členění vnitřní celly je v Itálii zcela ojedinělé, je to rys známý z počátků řecké monumentální architektury. Za chrámy probíhala posvátná cesta, která směřovala od jihu směrem na sever a končila ve druhém chrámovém okrsku, který ležel vně starověkého města, u ústí řeky Sele. Později byla tato ulice Římany přestavěna z obrovských kamenných bloků a v této podobě se dochovala dodnes.

Agora se rozkládala na ohromné ploše 330 x 300 m. Zpočátku to byl otevřený prostor vyhrazený pro shromažďování občanů a různé politické aktivity. Jeho severní část byla později zastavěna významnými veřejnými budovami a plnila politicko-kultovní funkci, jižní část byla vyhrazena obchodním aktivitám, zde bylo později za Římanů vystavěno forum.
Uprostřed severní strany fora byl postaven chrám. Je to typický římský chrám, stál na vysokém pódiu, orientován je z jihu na sever. Vystavěný byl ke konci 3. století př. Kr. a zasvěcen byl božské trojici Jupiter, Juno, Minerva. Přestavěn byl v 1. století př. Kr., kdy získal konečnou podobu se čtyřmi sloupy v průčelí. Z chrámu je zachováno mohutné pódium se schodištěm v průčelí a pouze fragmenty sloupů. Ne zcela jasný je účel budovy vedle římského chrámu. Je to čtvercová budova uvnitř s kruhovými, stupňovitě uspořádanými sedadly. Mohla sloužit k zasedání sněmu (ekklésiasterion) nebo mohlo jít o budovu divadla z řeckého období. Postavena byla okolo 480 př. Kr. Hned vedle směrem k silnici leží stavba čistě římského charakteru, amfiteátr. Určen byl především k nechvalně proslulým gladiátorským zápasům. Stavba byla přetnuta státní silnicí a její východní polovina zůstává ještě neprokopána. Amfiteátr měl 4 vstupy, západní klenutá brána byla zrekonstruována tak, jak původně vypadala s hlavním a dvěma postranními průchody. Řady sedadel uvnitř byly na několika místech přerušeny přístupovými schodišti. V severozápadním rohu fora se nachází gymnasion, byla to obdélníkovitá budova s plaveckým bazénem, který měl v jednom rohu postaven labyrint pro potápění, dnes jsou to nejmarkantnější zbytky celého komplexu. Jeho nejstarší stavební fáze spadá do 2. století př. Kr. Pokračujeme-li dál po posvátné cestě k chrámu bohyně Ceres, narazíme na malou obdélníkovou stavbu zapuštěnou pod úroveň povrchu pocházející ze 6. století př. Kr. Svým typem připomíná komorový hrob, je to objekt 4 x 3 m, vysoký přes 2 m, zastřešený sedlovou střechou. Uvnitř „hrobu“ bylo postaveno osm velkých bronzových a jedná keramická váza. Bronzové nádoby byly naplněny medem a zapečetěny voskem. Jaký byl význam této podzemní stavby, přesně nevíme, mohlo se jednat o malý podzemní chrám, ale také o kenotaf, symbolický hrob některému z uctívaných héróů. Zeď z velkých kamenných bloků, kterou je hrob obehnán, byla postavena v římské době, kdy byla svržena mohyla původně navršená nad stavbou. Po prohlídce fora a jeho okolí přicházíme k poslední dominantě lokality, k třetímu dosud stojícímu řeckému chrámu, označovanému tradičně jako chrám bohyně Ceres. I v tomto případě bylo později prokázáno, že interpretace nebyla správná, zasvěcen byl bohyni Athéně. Postaven byl na konci 6. století, Má 6 sloupů v průčelí a 13 po stranách. Zde se již projevují drobné odlišnosti od dórského řádu, chrám má nezvykle vysoký štít, také v členění architrávu je porušena přísná rytmičnost dórských staveb. Jeho půdorys je poněkud jednodušší oproti druhým chrámům, tvoří ho vstupní předsíň a cella. V předsíni byly použity sloupy s iónskými hlavicemi, zůstaly z nich pouze sokly. Dvě hlavice se dnes nacházejí v místním muzeu. Na jižní straně celly byly objeveny zbytky křesťanských hrobů, které svědčí o proměně tohoto pohanského chrámu v křesťanský kostel v raném středověku, kdy zde ještě existovala malá vesnice. Chrámový okrsek a forum, s přilehlými stavbami, to je pouze malá část starověkého města, západně od posvátné cesty ležela obytná čtvrť s domy soukromými i činžovními, s lázněmi a dalšími veřejnými budovami, kde se dnes provádí italsko-francouzské archeologické výzkumy.

Paestum však proslavil ještě jeden archeologický nález, o kterém je třeba se zmínit. Učiněn byl v létě roku 1968, dnes je znám jako „Hrob potápěče“. Na první pohled se tento hrob nijak nelišil od ostatních, nalézaných v nejbližším okolí Paesta. Byl to obyčejný obdélníkovitý hrob skládající se z 5 vápencových desek, uvnitř však byly desky pomalovány freskami. Na obou dlouhých stranách jsou zobrazeni hodovníci na lehátkách, na jedné kratší straně je nahý mladík nalévající víno z kratéru, na druhé starý muž opírající se o hůl a tančící mladík. Na desce, která zakrývala hrob, je výjev, po kterém byl pojmenován. Je zde zobrazen nahý mladík, který po hlavě skáče z jakési blíže neurčitelné stavby do světle modré vodní hladiny. Pravděpodobně je zde tímto skokem symbolicky zobrazeno opuštění pozemského života a jeho počátek na „onom světě“. Tyto malby jsou skvělým dokladem řeckého nástěnného malířství z počátku 5. století př. Kr. a nemají v Itálii obdoby. Fresky z tohoto hrobu, spolu s dalšími malovanými hroby z lukánského období, si lze prohlédnout v tamním muzeu, které je umístěno pár desítek metrů od archeologického areálu. Jsou zde vystaveny i architektonické, kamenné i terakotové, fragmenty zachované z chrámů a také větší množství reliéfně zdobených metop (desek zdobících architráv chrámu) s Héraklovými činy, které pocházely z druhého chrámového okrsku nacházejícího se ve starověku při ústí řeky Sele. Vystaveny jsou i velké bronzové vázy z podzemní svatyně, či kenotafu a mnoho votivních terakotových sošek, drobné bronzy a keramika. Prohlídkou moderní, na exponáty bohaté muzejní budovy, završíme návštěvu této jedinečné archeologické lokality.

Autorka textu: Helena Svobodová
(Národní muzeum)