Padova je považována za jedno z nejstarších severoitalských měst. Dle legendy byla založena již Trojanem Anténórem, který se velmi aktivně účastnil sporu o unesenou Helenu. Padova je například také rodným městem římského historika Tita Livia. Krom výše zmíněného je i mnoho dalších důvodů, proč se do tohoto krásného města vydat, obzvláště pro českého cestovatele, který zde může nalézt mnoho ohlasů české historie. Ve 13. století na místní univerzitě studoval Arnošt z Pardubic, pozdější první pražský arcibiskup, či v následujícím století sv. Jan Nepomucký. Roku 1354 si Karel IV. z Padovy odvezl lebku sv. Lukáše, jehož kostra byla nalezena v nádobě nedaleko padovského kostela sv. Justýny.
Pokud se do Padovy vydáte čistě za krásami italského umění, jež je zde reprezentováno takovými velikány jako Giotto či Donatello, můžete zde do poloviny listopadu 2013 narazit na jedno nečekané archeologické překvapení. V Palazzo della Ragione (obr. 1), původně palác městského soudu postavený na počátku 13. století se stropem ve tvaru trupu lodi a krásnými renesančními nástěnnými malbami s astrologickými a náboženskými náměty, totiž v této době probíhá výstava Venetkens – Cesta do země starodávných Venetů.
Co Vás však čeká na takovéto výstavě o jedné ze severoitalských kultur, pro nás možná známé pouze díky tomu, že dala název celému zdejšímu regionu Veneto a světoznámému centru renesanční kultury Venezia (česky Benátky)? A jaká tato společnost vlastně byla? Venetská kultura se datuje do období 1. tisíciletí př. Kr., rozkládala se ve východní části pádské nížiny a jejími největšími centry byla dnešní města Padova, Verona, Vicenza a především město Este, velké obchodní centrum své doby, které udržovalo kontakty i s řeckým světem. Město bylo taktéž centrem kulturním, jehož významným prvkem bylo situlové umění (obr. 2). Svého vrcholu tato kultura dosáhla v 6. st. př. Kr.
Do této doby se taktéž datují první výskyty venetského písma. Veneti jej převzali od Etrusků, nebo jím byli alespoň ovlivněni. S Etrusky využívali stejný způsob psaní, tzv. bustrofédon. Veneti tedy své texty psali zprava doleva, druhý řádek pak zleva doprava a stejným systémem dále. Na výstavě je venetské písmo zastoupeno kamennou stélou nalezenou u města Isola Vicentina, která obsahuje právě slovo Venetkens, které dalo jméno celé výstavě. Jedná se o první známé použití toho termínu pro danou oblast. Ač není jasné, k jakému účelu stéla sloužila, právě díky prvotnímu výskytu slova Venetkens je její význam více než zřejmý. Stéla pochází ze 4. st. př. Kr. a je nyní obsahem sbírek Museo Naturalistico Archeologico di Santa Corona ve Vicenze (obr. 3). Pokud Vás venetské písmo vyloženě nadchne, tvůrci výstavy pro Vás připravili možnost neotřelého suvenýru. Zcela zdarma si totiž můžete nechat vytisknout své jméno psané ve venetštině.
Další zajímavé zastavení na Vás čeká ve svatyni. Uzavřený potemnělý kruhový prostor, jehož atmosféra je doplněna hlasem vzývajícím bohy, skrývá především ukázky devočních sošek a bohů. Jedním z nejznámějších příkladů je soška bohyně Caldevigo z Museo Nazionale Atestino v Este. Soška zobrazuje ženu s rozevřenou náručí, pravděpodobně se modlící, ve velmi zdobném oděvu, s vysokými botami a s pro zdejší oblast typickým ženským účesem. Můžete zde také virtuálně pocítit přítomnost vody, elementu, který byl se svatyněmi často spojen. Natažením ruky do prostoru, kam je promítána ve svatyni vodní hladina, ji zčeříte. Dočkáte se i typického zvuku pohybující se vodní hladiny. Zvuk i pocit vody každý návštěvník dobře zná, v kontextu muzejní expozice a rekonstrukce posvátného místa si ji však běžně nevyzkouší. Podobným interaktivním prvkem je v expozici virtuální starověká silnice. Každý Váš krok po ní Vám přinese nové informace.
Autoři výstavy se však neomezili pouze na moderní výstavní prvky. V expozici nechybí klasická rekonstrukce venetského domu, ač pozůstatky venetské architektury jsou velmi řídké díky nevhodnému prostředí pádské nížiny. Dále zde jsou instalovány rekonstrukce hrobů, tkalcovského stavu, oděvu apod. Velká pozornost je v rámci výstavy věnována koňům. Tato zvířata měla pro prehistorické lidské kultury velký význam, obzvláště pak pro oblast Veneta. Návštěvník zde tedy nalezne vystavené bronzové devoční sošky koňů i nálezy jejich postrojů, velmi umně instalované v rekonstrukci reálného využití. Nechybí zde ani instalace pohřbu in situ s koněm, který měl svého majitele doprovázet na onen svět.
Rozmach venetské kultury v 6. století př. Kr. neměl příliš dlouhého trvání. Ve 4. st. př. Kr. do této oblasti pronikli Kelti a Veneti přejali mnoho prvků jejich kultury. Postupný konec této civilizace přichází v roce 182 př. Kr., kdy bylo toto území začleněno pod Římskou říši.
Ač je výstava krátkodobá, pro své bohatství exponátů, jasnou expoziční linii a zajímavé prezentační prvky je velmi zdařilou, hodnotnou a především zajímavou expozicí. Její unikátní umístění v jiném samotném uměleckém díle – Palazzo della Ragione – jí dodává na honosnosti, jedinečnosti a interesantnosti.
Zdroje:
Friedrich-Karl Kienitz: Národy ve stínu, Odeon, Praha 1991.
James Patrick Mallory – Douglas Quentin Adams: Encyclopedia of Indo-European Culture, Routledge, London, 1997.
http://www.venetiantichi.it
Autorka: Marie Opatrná
(Národní muzeum)
Fotogalerie (foto M. Opatrná):
Komentáře
Přidat komentář