Doteky podzimního Berlína

Pro všechny milovníky muzeí není lepšího období k jejich objevování, než čas podzimních plískanic. Proto i my jsme se v rámci poznávání nejslavnějších archeologických expozic Evropy vydali začátkem listopadu na cestu. Za cíl jsme si zvolili Berlín se svým proslaveným Pergamonským muzeem, v němž jsme nebyli zvědaví jen na jeho fascinující exponáty, ale také na zdejší způsoby muzejní prezentace.

Berlínské Pergamon Museum se tyčí mezi Starým a Novým muzeem na známém berlínském Muzejním ostrově a jeho skvostné prostory byly dokončeny roku 1930. Mělo sloužit především k umístění nových sbírek, získaných při rozsáhlých archeologických výzkumech na Předním východě. A že to nebyly ledajaké sbírky. Německým archeologům se na počátku 20. století podařilo nejen objevit, ale také téměř zázrakem do Německa transportovat celé kusy starověkých staveb a objemných uměleckých děl. Ano, mnozí by takovéto nabytí mohli označit za vyrabování kulturního dědictví jiných národů. Ovšem toto je dnes věcí názoru a rozhodně není pochyb o tom, že se sbírkám v Berlíně dostává náležité péče i pozornosti.

A pozornost si skutečně zaslouží. Hned po vstupu do expozice totiž zůstanete naprosto ohromeně zírat na plnou rekonstrukci modře zářící Ištařiny brány, slavného vstupu do města Babylon. Podívaná je to o to víc fascinující, že některé části rekonstrukce jsou opravdu ty původní, jež stávaly před dvěma a půl tisíci lety v centru starověké Babylónie. Když se dostatečně vynadíváte na to překrásné dílo, prohlédnete si model rozsáhlého komplexu babylónských vstupních bran a uděláte si spoustu fotografií (ano, v Pergamonském muzeu je dovoleno zdarma fotit!), projdete Ištařinou branou do další místnosti. A ani tam nevyjdete z úžasu.

V obrovské síni stojí původní brána tržiště v Milétu, která byla po jednotlivých kamenech převezena do Berlína a tam znovu sestavena. Zde návštěvníkovi opět nezbývá než fascinovaně hledět do výšin korintských sloupů a obdivovat řemeslné umění Římanů, kteří tuto bránu ve 2. st. v Milétu vybudovali. Ve stejném sále Vás upoutají také torza antických soch na galerii a rozsáhlá mozaika.
Ale ani třetí sál Vás nenechá vydechnout! V něm je další monumentální stavba, a to Pergamonský oltář. Jedná se o obrovský Diův oltář, zobrazující souboje bohů s giganty (alegorie k bojům pergamských Řeků s nepřáteli), jenž byl vybudován v maloasijském městě Pergamon ve 2. st. př. Kr. Oltář i s dochovanými vlysy s plastikami byl převezen do Berlína a tam celých 20 let rekonstruován. V zadní chodbě pod oltářem je pak možné si prohlédnout fotografie z výzkumu i rekonstrukce, což jen umocní celkový dojem.
V současné době je v Pergamonském muzeu k vidění také unikátní výstava Uruk – 5 000 let megaměsta. Naproti Ištařině bráně projdete okolo sochy krále Gilgameše v nadživotní velikosti a rázem se ocitnete v daleké Mezopotámii. Výstava shrnuje dosavadní archeologické bádání o tomto starověkém městě a názorně návštěvníkům představuje nejen běžný život ve městě, ale také ukazuje významné objevy a civilizační posuny, které byly v této oblasti učiněny. A opět, stejně jako v předchozí expozici, budete žasnout nad neskutečnou lidskou zručností a silou, která umožnila lidstvu vytvořit takto monumentální díla. A také nad tím, jak se tato díla podařilo dostat skrz takovou dálku až sem.

V horním patře Pergamonského muzea Vás pak čeká expozice islámského umění. V ní se můžete nechat okouzlit orientální krásou, s níž se v našich muzeích rozhodně nesetkáte. Jemné a do detailu propracované předměty denní potřeby se tu prolínají s florálně zdobnými architektonickými prvky a expozice Vás neochudí ani o překrásné ručně tkané koberce z počátku novověku a (jak jinak) monumentální rekonstrukce. Kouzlo prezentovaných předmětů je natolik působivé, že ve Vás vyvolá okamžitou touhu vydat se do střední Asie a obdivovat zbytky zašlé slávy na vlastní oči.

Po prohlídce rozsáhlých a okouzlujících expozic si možná najednou uvědomíte, že jste v muzeu strávili několik hodin a ani o tom nevíte. A to je v současnosti otevřeno pouze jedno křídlo a další se již delší dobu rekonstruují. Po otevření celého muzea tak bude jeho návštěva nejspíše celodenní záležitostí. Ani to ovšem nebude na škodu, neboť tvorba výstav je zde opravdu na excelentní úrovni. Zdejší muzejníci kladou důraz na výběr a působivou prezentaci samotných artefaktů, které doplňují vhodně zvolenými a přiměřeně dlouhými texty. Obzvláště jsme ocenili, že zde z každého kouta nemluví obrazovka či se na každém kroku nepodbízí interaktivní panel, jak v dnešní době někdy bývá v moderních expozicích zvykem. Tím však Pergamonské muzeum na své modernosti nic nepozbývá, naopak. V jednoduchosti je prostě krása, což platí i pro výstavnictví.

Návštěvu Pergamonského muzea je možné v Berlíně doplnit spoustou dalších zajímavých záležitostí. Rozhodně doporučujeme projít si centrum města, které má, obzvláště v pochmurné podzimní dny, zvláštní mrazivou atmosféru. Přispívá k tomu nejen jeho pohnutá válečná historie, ale také to, že již několik let je plné jeřábů a otevřených zejících děr, ze kterých mají vyrůst nové památky. Mezi obnaženými kusy země a všudypřítomným barevným potrubím se však tyčí takové architektonické skvosty, jako je Berlínský dóm či historické budovy u řeky Sprévy. Nad rozestavěným centrem pak dohlíží známá Televizní věž, která v kontrastu s kostelní věží pod ní vytváří velice zajímavé spojení mezi historií a modernitou města. Tato temná atmosféra na pomezí minulého a budoucího je ovšem všudypřítomným duchem Berlína.

Procházíte se chladným, na první pohled odcizeným městem, a na patnících narazíte na ručně psané citáty, z kterých na Vás najednou dýchne život. A když pak přes slavnou stanici metra Zoologischer Garten (na silný příběh zde se odehrávající si jistě mnozí z Vás vzpomenou) přijedete až ke zbytkům berlínské zdi na Postupimském náměstí a prohlížíte si zbytky zašlých křičících nápisů a tisíce žvýkaček na zdi nalepených, dojde Vám, že vlastně stojíte uprostřed životem tepajícího organismu. Organismu města, které toho prožilo tolik, že teď svou vlídnou tvář musí skrývat a ukazuje ji jen místy. Třeba právě v muzeích…

Autorka textu: Veronika Mikešová
(Národní muzeum)