Za archeologií do Portugalska

Doba letních prázdnin přímo vybízí k cestování a poznávaní různorodých památek. Dnes se podíváme na „daleký“ západ, konkrétně do Portugalska. I přes svou skromnou rozlohu má Portugalsko pověst země s nádhernou přírodou, výbornou kuchyní a nekonečnými písečnými plážemi. V rámci těchto superlativ je vhodné zmínit i světově proslulé kulturní památky, jejichž velká část je zapsána do světového dědictví UNESCO. Najdeme zde tajemstvími opředené středověké hrady a pevnosti, půvabná městečka se spletitými uličkami, ve kterých může návštěvník jednoduše propadnout do let minulých a velkolepé kostely a katedrály. Nesmíme ovšem opomenout i pozoruhodné archeologické lokality, skrze které můžeme poznávat bohaté a občas i spletité dějiny této nádherné země. Pátravý návštěvník zde může naleznout skutečné archeologické poklady, jako například perfektně zachovalý augustovský chrám v městečku Évora, římské mozaiky ve městě Conímbriga, četné římské villy a prehistorické dolmeny ve vnitrozemí… Dnes se zaměříme na pár vybraných archeologických lokalit, jejichž návštěvou můžete bezpochyby obohatit svou dovolenou.

Začneme rovnou na severu Portugalska, ve městě Braga – starodávném hlavním městě germánských Svébů. Oblast kolem dnešní Bragy původně nesla název Callaici Bracarii nebo Bracarenses, a to podle keltského kmene Bracari vyhlášeného svou bojechtivostí. Po začlenění území dnešního Portugalska do Římské říše byla vytvořena provincie Lusitania pokrývající tehdy skoro celé území dnešního Portugalska. Severní část Pyrenejského poloostrova patřila ovšem pod správu provincie Hispania Tarraconensis, na konci 3. století n.l. zde vznikla provincie Hispania Gallaecia, jehož hlavním městem se stala Braga - Bracara Augusta. Samotné římské město Bracara Augusta bylo založeno kolem roku 20 př.n.l. Tehdy zde za vlády císaře Augusta probíhaly poslední válečné kampaně, které měly za cíl podmanit si území celého Pyrenejského poloostrova. Největšího kulturního a ekonomického rozkvětu město dosáhlo ve 2. století n.l., kdy dosáhla městská zástavba největší intenzity. Ve městě začínají vznikat a rozvíjet se dílny na výrobu kvalitní keramiky, rozrůstají se sklářské, kovolitecké a kovotepecké dílny. V hospodářsky příznivém prostředí města vzkvétá mezinárodní obchod, město se stává jakousi obchodní křižovatkou, kde se protínalo pět římských cest. Jako památka na dny minulé prosperity slouží pozůstatky rozsáhlých římských lázní (v dnešní době známe jako Maximinovy termy) a pozoruhodná fontána „Idolů“, která na sobě nese svědectví předřímských náboženských tradic. Po rozpadu Římské říše a následujících bouřlivých dekádách okolí města Bragy obsadil germánský kmen Svébů, kteří učinili z Bracary Augusty v roce 410 n.l. hlavní město svého království Gallaecia. Mimo již zmíněné archeologické památky se současné město Braga může pyšnit poměrně bohatou archeologickou sbírkou zahrnující období od staršího pravěku až do raného středověku. Samotná sbírka je umístěna v muzeu D. Diogo De Sousa. Návštěvníka nepochybně zaujme úsek zaměřený na výrobní technologie v době římské, kde je možné se dozvědět, jak přesně se vyráběly skleněné nádoby nebo šperky, jak mohly fungovat keramické či kovolitecké dílny. Pozoruhodná je sbírka římských milníků a v neposlední řadě dalších různorodých artefaktů vypovídajících o každodenním životě.

Od Bracary Augusty zaměříme svou pozornost na sever, na oblast současného národního parku Peneda-Gerês, ukrývajícího na své ploše početné historické a kulturní památky. V případě, že se vydáte směrem ke španělským hranicím, máte možnost se projít po staré římské silnici, která původně spojovala území provincií Lusiatnie a Hispania Tarraconensis. Samotná cesta začínala v již zmíněném městě Bracaria Augusta a pokračovala přes horský průsmyk (dnešní Portela do Homen) do dalšího většího města Asturica Augusta. V národním parku Peneda-Gerês cesta směřuje do hor a sleduje tok menší říčky. I přes to, že turistické značení na území Portugalska není obzvlášť kvalitní, moderní turista se může spolehnout na římské milníky umístěné podél cesty. Po římské cestě, ubíhající k dnešnímu hraničnímu přechodu, doputujeme rovnou do španělské Galicie. Na římské cestě jako by se zastavil čas a s ubíhajícími kilometry se postupně odevzdáváte minulosti tohoto nádherného, ale drsného kraje. Mimo četné milníky na cestě můžete spatřit i zbytky římské villy, umístěné nedaleko termálních pramenů. Španělská část parku se pyšní navíc několika dolmeny a vizigótským kostelem z doby stěhování národů.

Zájemcům o římskou kulturu rozhodně nesmí uniknout Conímbriga. Archeologická lokalita se nachází nedaleko moderního města Coimbra a je nejlépe zachovalým římsko-provinciálním městem na území Portugalska. Archeologický výzkum zde byl započat už v 19. století a v průběhu několika desetiletí bylo odkryto městské fórum, mohutné opevnění a četné civilní budovy. Vzhledem k tomu, že město Conímbriga nebylo v novověku poškozeno moderní zástavbou, slouží v současné době jako výborný příklad římského urbanismu. Název Conímbriga je možné odvodit od sloučení slov conim – skalnatá výšina a briga – citadela. Město se nacházelo na důležité obchodní cestě mezi Bracarou Augustou a Olisipou (dnešní Lisabon), což je skutečnost, která značně přispěla k jejímu rozvoji. A také to, že za vlády císaře Vespasiana město obdrželo status municipia. Politickým a kulturním centrem města bylo fórum s ústředním chrámem, vybudované původně ještě za vlády císaře Augusta, ale značně přestavěné za vlády flaviovské dynastie. Postupně byly postaveny veřejné lázně, i dnes fascinující svou rozsáhlou a sofistikovanou strukturou. Za pozornost stojí i monumentální pozdně antická fortifikace, která měla za úkol ochránit město s jeho obyvateli v neklidných dobách předcházejících rozpadu Římské říše. Mezi nejvýznamnější stavby nacházející se v Conímbrize patří tzv. Dům fontán ­- velkolepá ukázka antických přepychových sídel místní šlechty. Skoro celá reprezentativní část sídla je zdobena nádhernými mozaikami, pocházejícími pravděpodobně z místní dílny. Mozaiky znázorňují převážně oblíbené lovecké scény, z mytologických námětů se objevují dionýsovské motivy a výjevy z heroických činů Persea. Svůj název „Dům fontán“ obdrželo toto sídlo podle velice komplikované sestavy bazénků a fontán umístěných v centrálním dvorku, původně sloužících k osvěžení během parných letních dnů. V místním muzeu máte možnost obdivovat další příklady mozaik, které původně zdobily domy místní nobility nebo veřejné stavby. Ve stálé expozici taktéž najdeme výrobky lokálních sklářských, keramických a kovoliteckých dílen.  Mezi zajímavé exponáty patří i prvky vizigótské architektury.

V případě, že se zajímáte o starší období, nesmí Vám uniknout lokalita Zambujal,­ jedinečný příklad eneolitické pevnosti. Lokalita byla objevena na začátku 20. století, kdy byla původně považována za skupinu pravěkých kopulových hrobek – tholoi. Pozdější výzkum ovšem odhalil, že se jedná o systém pravěkého opevnění, kde se některé zdi dochovaly až do výšky 4 metrů. Oblast portugalské Estremadury je poměrně bohatá na archeologické nálezy z mladší a pozdní doby kamenné. Je zde možné najít i další příklady eneolitických opevněných sídlišť, avšak o  Zambujalu je možné hovořit jako o nejlépe zachovale eneolitické pevnosti. U samotné pevnosti je možné vyčlenit 4 základní fáze, kdy nejstarší opevnění je datováno do počátku 3. tisíciletí př.n.l. Největšího rozkvětu sídliště dosáhlo přibližně v polovině 3. tisíciletí  př.n.l., v době, kdy v Evropě vzkvétala kultura zvoncovitých pohárů. Již na první pohled Zambujal zaujme svou poměrně vyspělou architektonickou stavbou. Systém zdí a kulatých věží měl původně členit prostor pevnosti na několik samostatných celků, majíce za úkol co nejvíce znesnadnit jakýkoliv útok. Pradávní obyvatelé Zambujalu a jeho nejbližšího okolí prosperovali nejen ze vzkvétajícího zemědělství, byli patrně zapojeni i do obchodu s kovy - v té době poměrně hodnotné komodity, amfibolitem a slonovinou. V okolí Zambujalu bylo detekováno několik větších hrobek typu tholoi, ve kterých se pravděpodobně pohřbívalo i po dobu několika století. V samotných hrobkách byly nalezeny početné soubory milodarů obsahující pozoruhodné předměty, z nichž vyčnívají výrobky ze zlata a slonoviny. Nechybějí ani nálezy, které jsou tradičně spojovány s náboženským kultem. Zmíněné skutečnosti poukazují na existenci nadmíru vyspělé eneolitické společnosti obývající opevněné sídliště v Zambujalu a jeho nejbližší okolí.

Náš krátký exkurz po archeologických lokalitách v Portugalsku završíme jedním z nejpozoruhodnějších příkladů paleolitického umění na světě – souborem rytin z údolí Côa. Když bylo v 80. letech minulého století rozhodnuto o stavbě přehrady v údolí  Côa, nikdo nemohl ani tušit, že tento počin umožní objev jedné z nejvýznamnějších paleolitických lokalit v dějinách lidstva. Ovšem jen málo chybělo a tento archeologický skvost mohl být navždy pohřben pod hladinou vody nové přehrady. V té době se archeologům se podařilo identifikovat stovky skalních rytin, což udělalo z údolí Côa největší galerii paleolitického uměni pod širým nebem v Evropě a pravděpodobně i na světě. Z iniciativy portugalských archeologů se proti stavbě přehrady zvedla vlna veřejného odporu, která zasáhla i tehdejší vládu. Může se to zdát neuvěřitelné, ale projekt dostavby přehrady byl pozastaven a celá oblast byla vyhlášená za kulturní rezervaci. Precedens se záchranou paleolitického umění je jedním z vzácných příkladů, kdy kulturní dědictví zvítězilo nad finančním ziskem.

Na území údolí jsou identifikovány kresby datované do vrcholného paleolitu (přibližně mezi 22 000 a 10 000 př.n.l.). Kresby starší fáze vrcholného paleolitu se vyznačují živým, realističtějším provedením, mívají často větší velikost s výraznou obrysovou linkou. U kreseb z mladší fáze se objevuje snaha o schematizaci, kresby jsou provedeny jemnou, často špatně viditelnou linkou, a jsou menších rozměrů. U mladších kreseb můžeme uvažovat o kognitivní transformaci, kdy vizualizace/umělecký projev není již určen pro „velkoplošnou“ prezentaci a odchází do soukromého, více skrytého prostoru. Mimo paleolitické rytiny byly na území parku nalezeny rytiny z mladšího pravěku: neolitu, eneolitu a doby bronzové, několik antropomorfních postav bylo interpretováno jako válečníci z doby železné. Před několika lety byla poblíž lokality otevřena budova nového muzea zaměřeného na fenomén paleolitické umění. Výrazná stavba na první pohled zaujme svým neobyčejně moderním provedením, uvnitř je návštěvník ohromen vizuální stránkou celé expozice. Autorům výstavy a architektovi se podařilo vytvořit jedinečné spojení moderního vzhledu, pohybujícího se někde na pomezí sci-fi laboratoře a pravěké jeskyně. Ale nejlepší zážitek návštěvník pochopitelně zažije během přímého kontaktu s pravěkým uměním. Vzhledem k tomu, že celé údolí Côa je vyhlášeno za archeologickou rezervaci, kde stále probíhají archeologické výzkumy, muzeum nabízí komentované túry. V údolí Côa zažijete opravdové archeologické „safari“. Čeká vás i několikahodinový výlet (záleží na tom, jakou túru si zvolíte) po rozžhaveném skalnatém údolí v doprovodu odborníka, který vám ukáže pro nezasvěcené lidské oko tažko postřehnutelné pradávné rytiny. Postupné objevování paleolitických kreseb na strmých skalnatých svazích je zážitkem, na který jen tak nezapomenete. A není divu, že kresby vzniklé před 20 000 lety přitahují turisty z celého světa. V údolí Côa mají vzácnou možnost spojit se s pradávnou kulturou a pokusit se pochopit význam starodávných výjevů.

Autorka textu: Viktoria Čisťakova
(Národní muzeum)