Starověká řecká hudba a hudební nástroje

Hudba hraje v mnoha kulturách vedle role zábavné též roli kultovní a nejinak tomu bylo i ve starověkém Řecku. V nejstarších obdobích, kdy ještě nemáme doloženy hudební nástroje ani hudební zápisy, můžeme předpokládat například hudbu související s obřady plodnosti nebo mající apotropaický (ochranný) význam apod. Hlavními prameny, které nás informují o existenci hudebních nástrojů, jsou jejich zobrazení na malbách či v plastice a literární zmínky v dílech antických autorů. Literární prameny ovšem nejsou vyčerpávající, nepanuje například ani úplná jednota ve jménech jednotlivých druhů nástrojů. Jeden název mohl označovat více typů nástrojů. Svou roli v různosti stejně označených nátrojů pak hrál tvar, počet strun, tónová výška apod.

Ve starověkém Řecku se hrálo na nástroje strunné, dechové, bicí a k vytváření zvuků byly používány i různé řehtačky, klapačky a chrastítka (perkusní nástroje). Rekonstrukce starověkých nástrojů je však velmi obtížná, neboť dochované exempláře jsou vesměs fragmentární (zlomkovité), jelikož některé jejich nejdůležitější části vyrobené z netrvanlivých materiálů dávno podlehly zubu času. 

Nejstarší hudební nástroje v řecké oblasti máme doloženy z mínojských a mykénských zobrazení. Krétské názvy nástrojů jako forminx, syrinx či salpinx se však uchovaly i do pozdější doby. Názvy některých básnických a hudebních forem (hymnos, elegos, dithyrambos, paian aj.) jsou předřeckého původu. Válečnická mykénská společnost dala nejspíš vzniknout hrdinské epice, hudba byla používána i při obětech a obřadech na počest zesnulého vládce. Výjevy z pohřebních obřadů pak v geometrickém období patří mezi časté náměty ve vázovém malířství. Jednotliví hráči se účastnili hostin v domech svých pánů, bavili je a hosty hrou na (lyrovitý nástroj) formingu a svým zpěvem, přičemž mnozí z těchto hudebníků byli zřejmě i dosti vážení. Jejich inspirace byla přisuzována božímu vnuknutí. Kromě již zmíněných písní funerálních byly zpívány i různé chvalozpěvy a písně svatební.

Sepjetí řecké hudby s poezií a kultem můžeme sledovat i v mladším období, tvořila též doprovod tance a byla i nedílnou součástí divadla. Zároveň byla považována za významnou složku při výchově jednotlivce. V některých státech (Arkádie, Kréta) bylo hudební vzdělání dokonce povinné. Jestliže toto vzdělání bylo bráno jako nezbytné, profesionální muzikantství již hodnoceno kladně nebylo. Pro některá sborová vystoupení při divadelních hrách či dithyrambu (druh lyrické poezie, spjatý především s Dionýsem) mohli být vybráni i někteří z občanů, sólový přednes byl ale nejspíše svěřen profesionálovi. Zpěváci dithyrambu museli být původem řeckými občany, občanem musel být i vedoucí choru. V 5. stol. př. n. l. se stávalo, že sbor vedl i sám básník. Básníci byli totiž mnohdy nejen tvůrci básní, ale i hudby a její produkce. Navíc řečtina se svým původním melodickým přízvukem neměla tak jasnou hranici mezi mluveným slovem a zpěvem a texty mnoha divadelních her byly asi rovněž polozpívané. Do 3. stol. př. n. l. žádné oficiální sdružení hudebníků neexistovalo. Dnes známe pouze jména jednotlivých významných hudebníků (Pronomos z Théb, Chrysogonos, Antigenidas, Ismenias). Umělci se rovněž podíleli na rozvoji techniky hry a výroby hudebních nástrojů. Z dalších známých jmen uveďme například Thaléta z Gortýny na Krétě, kterému se připisuje zavedení či obohacení tanců podle krétských vzorů, Xenodama z Kythéry, Xenokrita z Lokroi v Itálii, Polymnásta z Kolofónu, slavným hráčem na aulos byl Sakkadás z Argu. V lyrické poezii na ně navázali Archilochos, Alkmán, Stésichoros, Alkáios, Sapfó, Anakreón, Simonidés, Pindaros, Bakchylidés – opět básnící i hudebníci. Vedle nich ovšem působili i lidé, kteří si hudební produkcí vydělávali na živobytí. Při některých příležitostech pak hráli otroci a otrokyně. 

Hudba byla důležitou součástí rozličných slavností, jako byly např. slavnosti Apollóna v Delfách a na Délu, slavnosti k poctě Apollóna Karnea (založené 676 př. n. l.) a Gymnopaidie ve Spartě či Panathénaje v Athénách. Součástí bývaly i hudební soutěže rozdělené do několika kategorií: kitharistés (hráč na kitharu, stejné slovo označuje též učitele hudby), kitharódos (hráč na kitharu, který doprovází hru zpěvem), aulétés (hráč na aulos) a aulódos (hráč na aulos, který doplňuje hudbu zpěvem). Na pýthijských hrách v Delfách se soutěžilo v prvních dvou kategoriích a od roku 582 př. n. l. i v kategorii třetí. Čtvrtá kategorie byla dočasně jako příliš truchlivá vyřazena, nicméně byla na seznamu při Panathénajích, v Oropu, boiótských slavnostech v Thespiích, Orchomenu a Tánagře. Kromě sólových vystoupení soutěžily i sbory ve zpěvu dithyrambu. Vítězný kitharódos mohl získat cenu až ve výši 1500 drachem, sbor až 1000 drachem. Kromě slávy a drahých kovů si mohl vítěz odnést i olej, který byl vysoce ceněný.

O jednotlivých typech  nástrojů si můžete přečíst zde:

Řecké dechové hudební nástroje
Řecké strunné hudební nástroje
Řecké perkusní nástroje

Výrobou replik antických hudebních nástrojů a rekonstrukcí hry na ně se dnes zabývá řada vědců i hudebních tvůrců, zde si můžete prohlédnout některé znovu vyrobené nástroje nebo si poslechnout jejich zvuk:

http://www.ancientlyre.com/ (Michael Levy)

http://www.youtube.com/watch?v=KCZBPtjwZMo (Sean Folsom, hra na monochord, syrinx, diaulos)

http://www.youtube.com/watch?v=tOqCwIV9ztU (Sean Folsom, hra na salpinx a kitharu)

http://www.nikolaosbrass.com/ancient_greek_musical_instrument.htm

Autorka: Kateřina Svobodová

Literatura k tématu:

Curtis, J.: The double flutes, The Journal of Hellenic studies, vol. 34 (1914)

Černý, Miroslav K.: Hudba antických kultur, Academia 2006

Duchesne-Guillemin, Marcelle: Music in Ancient Mesopotamia and Egypt, World Archaeology, Vol. 12, No. 3, Archaeology and Musical Instruments (Feb., 1981)

Farmer, Henry George: An Early Greek pandore, Journal of the Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland, no. 2 (1949)

Friedová, Hana: Příběhy hudebních nástrojů, Antická mytologie ve výuce estetické výchovy, diplomová práce obhájená 2012 na Ústavu hudební vědy Filosofické fakulty Masarykovy university

Gombosi, Otto: Music of ancient Crete and Mycenae, Bulletin of the American Musicological Society, No. 6 (1942)

Haldane, J. A.: Musical Instruments in Greek Worship, Greece & Rome, Second Series, Vol. 13, No. 1 (Apr., 1966)

Hickmann, H.: Cross-flute, Acta Musicologica, vol. 24 (1952)

Higgins, R. A., Winnington-Ingram, R. P.: Lute players in Greek art, The Journal of Hellenic Studies, vol. 85 (1965)

Kemp, J. A.: Professional musicians in ancienit Greece, Greek and Rome, Second series, vol. 13, no. 2 (1966)

Landels, J.G.: The Reconstruction of Ancient Greek auloi, World Archaeology, Vol. 12, No. 3, Archaeology and Musical Instruments (Feb., 1981)

Lawergren, Bo: A Lyre Common to Etruria, Greece and anatoma: the Cylinder kithara, Acta Musicologica, vol. 57, fasc. 1 (1985)

Lawergren, Bo: Reconstruction of a Shoulder harp in the British museum, The Journal of Egyptian archeology, vol. 66 (1980)

Maas, Martha: On the shape of the ancient Greek lyre, the Galpin society Journal, vol. 27 (1974)

Maas, Martha: Polychordia and the Fourth-Century Greek Lyre, The Journal of Musicology, vol. 10 no.1 (1992)

Mathiesen, Thomas J.: Apollo´s lyre, Greek music and music theory in antiquity and in the Middle ages, Nebraska Press 1999

Roberts, Helen: Reconstructing the Greek Tortoise-Shell, World Archaeology, Vol. 12, No. 3, Archaeology and Musical Instruments (1981)

Snyder, Jane McIntonsh: The Barbitos in the Classical period, The Classical Journal, vol. 67, no. 4 (1972)