Jak se staví keltský dům?

Výstava Ve stínu Olympu byla ukončena a deinstalována na sklonku měsíce března. Pojďme si připomenout, jak vznikaly některé její součásti – například model keltského domu, který vítal návštěvníky vstupující do prvního sálu. Jakým způsobem můžeme rekonstruovat konstrukci a vzhled domů z dávné minulosti, co konkrétně nás při stavbě inspirovalo?

Pozůstatky „keltských“ vesnic – odborně zvaných sídliště z doby železné – jsou poměrně častým objevem archeologických výzkumů u nás, ale i jinde v Evropě. Je to dáno tím, že v 6. a 5. století př. n. l. se projevil značný nárůst populace, kterému mimo jiné přály příznivé klimatické podmínky a již dobře zaběhnuté železné nástroje. Čím víc lidí, tím více odpadu a pozůstatků staveb. Trvalo však ještě hodně dlouho, než se tyto památky začaly odborně zkoumat a tak se nám díky různým silám, ovlivňujícím po staletí tvář krajiny, zachovaly nejlépe ty, které byly již ve své době dobře ukotveny v zemi. Jedním z nejčastějších nálezů jsou zahloubené obdélné chaty, zvané též polozemnice (obr. 1 - Břežany).

Tyto zahloubené objekty se v terénu nejčastěji objevují jako obdélné nebo čtvercové půdorysy s plochou okolo 20m². Konstrukci domu pomáhají odhalit pozůstatky sloupů v kratších protilehlých stranách (nesly střechu). Jejich počet a rozmístění je poměrně variabilní. Stěny byly často opatřeny ještě povrchovou vápenitou vrstvou, nebo někdy dokonce zdobeny malováním. Další variantou byly stěny z plochých prken. Střecha byla buďto došková (slámová, rákosová) anebo vzácně též doložená šindelová (skládané dřevěné destičky, „dřevěné tašky“).

Otopná zařízení měla více podob. V celé řadě chat se setkáváme se zahloubenými ohništi, vzácněji se podaří odhalit i různé druhy domácích pícek. Tepla šlo dosáhnout ale i přenosnými otopnými zařízeními, které našly uplatnění v místech, kde nebylo potřeba topit trvale (dílny). V naprosté většině chat ukazují na vnitřní vybavení pouze různé drobné jamky a zahloubeniny, které mohou naznačovat na pozůstatky sklepů. Podle nálezů ze vzácných „zamokřených“ či rašeliništních lokalit ale víme, že můžeme počítat s různým nábytkem a vybavením, jako jsou stoličky, schody, žebříky, krabice, košíkářské výrobky atd. (dřevěné nálezy - stolička - viz fotogalerie). S tím, jak rostlo vybavení usedlostí různými pokročilými nástroji – např. železnými radlicemi, kosami a srpy, kamennými mlýnky, stoupaly nároky na zajištění domácnosti. Je to právě v době 6. a 5. století př. n. l. kdy se poprvé setkáváme s železnými klíči k domovním zámkům (obr. 2).

Kromě těchto staveb se ještě vyskytovaly i stavby povrchové, jejichž půdorysy se místy podaří při archeologických výzkumech složit z jednotlivých „tmavých či světlých skvrn“ v rovné a začištěné ploše odkryvu či z obvodových žlabů po usazení domů srubové konstrukce. Odhalit, datovat a rekonstruovat tyto stavby je mnohonásobně složitější než zahloubené varianty domů. Díky nerovnoměrnému množství našich znalostí o všech stavbách na sídlištích není vždy jednoduché rozhodnout, která ze staveb sloužila k jakému účelu a zda stála osamoceně, anebo ve společnosti dalších domů, špýcharů, kůlen, plotů a všech dalších staveb, které tvořily pestrý kolorit tehdejších sídel.

Velikost a konstrukce stavby může někdy napovědět i o postavení jejích tehdejších majitelů. Mimořádné rozměry zahloubené části domu z Dolních Břežan (okr. Praha – západ) – téměř 15 x 9 metrů – patřily již patrně vícepatrové stavbě, jejíž štítová výška činila pravděpodobně 5,2m. Identifikovat se podařilo i základy pro schodiště. Pozůstatky vícero topenišť a náznaky dvou dýmníků naznačují víceprostorové řešení interiéru (viz obr. 1). O životě nad běžné poměry vypovídají i vzácné nálezy z výplně tohoto požárem zaniklého objektu. Zmínit můžeme např. dvě šatové spony, bronzové hladký náramek, barevné skleněné perly a provrtané kolečko z jantaru. Inventář tohoto domu doplňovala ještě efektně zdobená na kruhu vyráběná keramika. Není náhodou, že tento dům stojí v předpolí Hradiště nad Závistí, jednoho z nejvýznamnějších center doby železné ve střední Evropě.

Na základě studia archeologických pramenů z prostředí ČR jsme se rozhodli postavit pro účely výstavy částečnou rekonstrukci domu – polozemnice (obr. 3). Zvolili jsme dům tvořenými třemi sloupy v kratší (čelní) straně a stěnu tvořenou kulatinou, proplétanou proutím (obr. 4) a vymazanou směsí jílu a sekaných stébel – tzv. ostřiva. Kusy takto tvořených stěn bývají při archeologickém výzkumu běžnou součástí výplně těchto zahloubených chat. Stěny jsme ponechali bez celoplošné povrchové úpravy, bez natírání vápnem. Rozhodli jsme se pro ozdobné lemy kolem ostění dveří, které v sobě spojovalo kromě okrasné i funkci ochranou. Zvolený motiv představoval solární symbol (obr. 5) a vytvořen byl technikou vaječné tempery. Střecha byla pokryta rákosovými došky o délce cca 1 metr a její hřeben byl omazán jílovitou hmotou pro lepší zpevnění a izolaci. Jednu polovinu jsme nechali nepokrytou, aby si návštěvníci mohli prohlédnout konstrukci krokví a latí zblízka.
 

Literatura:
Drda, P. – Rybová, A. 1998: Keltové a Čechy. Praha.
Horáková – Jansová, L. 1957: Pozdně halštatské sídliště v Krašovicích na středním Povltaví. Referáty o pracovních výsledcích čs. Archeologů za rok 1956. Liblice, 74-82.
Soudská, E. 1966: Obydlí na pozdně halštatských sídlištích, Památky Archeologické 57, 535 – 603.
Joachim, Hans-Eckart 2002: Porz-Lind: ein mittel- bis spätlatenezeitlicher Siedlungsplatz im 'Linder Bruch' (Stadt Köln). Mainz.

 Autoři textu: Daniel Bursák a Kristýna Urbanová
(Národní muzeum)

Fotogalerie (foto tým Archeologie na dosah):