Jak bylo v Čase lovců a sběračů?

vydáno Veronika Mikešová dne 1. Říjen 2013 - 12:48

Rok se s rokem sešel a spolu se svatým Václavem se nám v týmu Archeologie na dosah opět začala přibližovat naše největší akce pro veřejnost Dotkni se pravěku, v níž jsme se po loňském úspěchu rozhodli pokračovat. Ovšem nebyli jsme to my, kdo přišel s nápadem pořádat v Praze pod širým nebem dny pro veřejnost věnované pravěku. Dny pravěkých technologií zde byly realizovány v různých podobách již od konce 90. let a to hlavně díky úsilí archeologů Ivany Pleinerové, Miroslava Popelky a Miroslavy Šmolíkové (více o celé tradici akce se dočtete zde).

V loňském roce jsme usoudili, že pokud chceme přinášet archeologii lidem opravdu na dosah, je potřeba na tradici Dnů pravěkých technologií navázat. Učinili jsme tak akcí Dotkni se pravěku – Dny pravěkých řemesel. Letos jsme však chtěli přijít s určitou inovací, avšak zachovat princip možnosti vyzkoušet si mnoho z prapůvodních technik výroby. Napadlo nás tedy, že místo průřezu celým pravěkem bude lepší zaměřit se na jedno konkrétní období. Avšak shodnout se v partě archeologů, z nichž každý se zaměřuje na to „své“ období, které z nich vybrat, nebylo vůbec jednoduché. Nakonec jsme se, také s přihlédnutím k technickým možnostem areálu a lidským zdrojům, shodli na období mladého paleolitu a mezolitu. A to i proto, že se často setkáváme s velkou neinformovaností, někdy až deziluzí veřejnosti o starší době kamenné (ano, v paleolitu jsme opravdu již nežili na stromech ani mezi dinosaury!). A tak jsme si řekli, že alespoň několik pověr o tomto období se pokusíme vymýtit.

V polovině minulého týdne jsme již měli vše připraveno a nezbývalo než doufat, že nám počasí bude přát a nepůjde proti nám, jako loni v první den akce (větrné video na našem kanále YouTube). Ve čtvrtek, kdy jsme začali s přípravou areálu, to však vypadalo nepěkně. Co chvíli se strhl liják a vítr vanul takový, že nám několikrát obrátil stany vzhůru nohama. My se však nedali, stany jsme přemístili strategicky k palisádě do lehkého závětří, postavili varný komplex, udírnu a chýši a doufali, že pokud se počasí nezlepší, že se i tak najde dost větruvzdorných a voděodolných návštěvníků.

Druhý den nás však mile překvapil. Ráno nás na orosené ostrožně přivítalo slunce prosvěcující mlhu, jež se démonicky vznášela nad korytem Vltavy. A jelikož se již u brány začalo kupit několik školních tříd, které se patrně nemohly dočkat a dorazily mnohem dříve, než měly, strhl se v areálu pořádný frmol. Na devátou hodinu však bylo vše připraveno a lektoři se mohli na jednotlivých stanovištích ujmout prvních nedočkavců.
A že bylo na co se těšit! Areál jsme pojali jako improvizované tábořiště lovců a sběračů, kde mohli návštěvníci pozorovat, jak asi mohl vypadat každodenní život v mladém paleolitu a mezolitu. Na jednotlivých stanovištích si děti i dospělí mohli prohlédnout, jak si lovci a sběrači obstarávali potravu, jak ji upravovali, jak se oblékali, jak vyráběli své nástroje a jaká sofistikovaná umělecká díla byli schopni vytvořit. A nejen to. Naši odborní lektoři podávali na každém stanovišti excelentní výklad, lovci a sběrači v dobových kostýmech oživovali každé stanoviště a spolu s nimi si návštěvníci mohli mnoho činností na vlastní kůži vyzkoušet. Umíte třeba splést pevný provázek z orobince? Štípat pazourek? Modelovat hliněné sošky? Házet vrhacím oštěpem? Rozdělat oheň bez sirek? Vyplétat konstrukci chýše? Ne? To všechno jste si mohli v Čase lovců a sběračů vyzkoušet.

Ovšem nejen neobvyklé aktivity zaujaly dětské i dospělé návštěvníky. Pozornost přitahovala například nevábně vypadající koza, opékající se na ohni. I přesto, že nožičky měly kopýtka, jsme musely návštěvníkům stále vysvětlovat, že to drobné tělo na ohni skutečně není pes. Další lehce morbidní atrakcí byla vycpaná veverka. Tu v pátek jeden z lektorů, věnující se zpracování kůží a kožešin, stáhl a vycpal, což vzbudilo u dětí obrovský zájem. S radostí si prohlížely stažené tělíčko a zaujatě si nechaly od lektora vyprávět o zvířecí anatomii.
V pátek odpoledne přišlo další, leč neočekávané zpestření. Hned za zábradlím se zničehonic vznesl vysoký sloup černého dýmu a do výše vyšlehly plameny, doprovázené zvuky drobných výbuchů. Trochu jsme se obávali, jak přivolaným hasičům vysvětlíme, že jsme sice učili děti rozdělávat oheň, ale za tohle opravdu nemůžeme. Naštěstí včasný zásah hasičského týmu vše uhasil a tak jsme první den zakončili pěkně v klidu.

V sobotu ráno se celá ostrožna zahalila do husté mlhy a mrazivý vzduch krutě potrápil nebohé účastníky v lehkých kostýmech. Jediný, kdo měl z mlžného šera nejspíše radost, byla Česká televize, která si hned zrána přijela natočit reportáž. Atmosféra pravěku to totiž byla vskutku dokonalá. Během dopoledne se ale mlha rozpustila a z ní se vynořil nádherný slunečný den. A ten byl plný smíchu, získávání nových dovedností a někdy i úžasu nad tím, jak vyspělí vlastně lidé před více než deseti tisíci lety byli.
A my měli radost, že naše přípravy nepřišly vniveč a že jsme zase o něco rozšířili obzor veřejnosti a přinesli pravěk o něco blíže současné společnosti. Ovšem na závěr je nutné zdůraznit, že sami bychom to nikdy nezvládli! A proto patří náš veliký dík všem lektorům, kostýmovaným asistentům, fotografům i dobrovolníkům. Bylo to prostě skvělé!